Syn se změnil

Mám syna 13let. Byl to vždy v jádru hodný, citlivý kluk, ale cca od 8 let začal už mít občas projevy drzosti, nelibosti ke mně. Nemyslím si, že jsem špatná matka, děti se mají dobře. V porovnání s ostatními si myslím, že se jim dost s manželem věnujeme, nekřičíme. Dobře, já občas ano, když dlouho neposlouchají, nebo když syn je opravdu drzý. Včera nechtěl jít na volejbal a já mu řekla, že půjde. Začal na mě křičet, že mu kazím život, že půl dne mu zkazí škola a půl dne já, dokonce mi řekl, že mě nenávidí. Byla jsem v klidu, řekla mu, že musí chvilku vydržet s volejbalem, že to je prostě trénink a že to nejde, abych ho pořád jen omlouvala.

Jednalo se o to, že měl mít asi pátý trénink a jeho nebaví, chtěl by spíš hrát. Je to logické, bolely ho ještě stehna z minulého tréninku a myslel si, že ho kvůli tomu omluvím, což se nestalo, protože z pěti tréninků jsem ho omluvila už dvakrát. Řekl, že mě nemá rád, ať se odstěhuji. Tuto věc plánuji, protože se chci s jeho otcem rozvést a hledám si byt. Manžel ho jen napomenul, ať nekřičí. Nedávno měl syn výstupy na společné dovolené v kempu. Nebavilo ho to tam. Byla jsem s kamarádkou a dětmi a snažil se mi to tak znepříjemnit, až jsem ho poslala vlakem domů.

Nevím, jak se k tomu stavět. Je mi to moc líto a přála bych si, abychom se synem lépe vycházeli. Už jsem se s ním párkrát o tom snažila bavit, ale zatím bez úspěchu, což mě bolí ještě více. Když člověk špatně vychází se svým vlastním dítětem, tak by to asi zamrzelo každého rodiče. No, a tak si říkám, jestli je tohle celé zapotřebí. Chápu, že si prochází pubertou, ale měli bychom spolu alespoň z poloviny vycházet a já doufám, že se nám to co nejdříve podaří tak, abychom byli spokojeni oba a aby byl šťastný i syn. Byla bych za to opravdu strašně moc ráda a vděčná, kdyby to bylo jinak.