Pauza ve vztahu – musíme se od sebe vzdálit, abychom se sblížili?

Zažili jste někdy vztah, který vyžadoval něco jako „pauzu“, tzn. odpočinout si jeden od druhého, získat určitý odstup, chvíli se nevídat, aby se vyčistil vzduch mezi oběma partnery? K takovým rozhodnutím v partnerství většinou dochází tehdy, když nám to moc neklape. Máme mezi sebou nějaký problémy, ne-li hned několik problémů, které nedokážeme bohužel vyřešit jiným způsobem než odloučením. Nechceme se však hned rozcházet, protože z nějakého důvodu doufáme, že s oním partnerem nakonec zůstaneme, protože je přece ten pravý.

Otázkou zůstává – pokud je to ten pravý, proč si od něj potřebujeme odpočinout? Pauza může mít různé příčiny. Možná máme vztahovou ponorkovou nemoc, trávili jsme společně až příliš času a dospěli jsme do fáze, kdy se oba chceme nadechnout, protože spolu již nemůžeme vydržet pohromadě. Dalším důvodem může být zkrátka to, že si už nerozumíme. Každý jdeme jiným směrem, nemáme nic společného, nemáme si o čem povídat a když už si povídáme, většinou jeden druhému nenasloucháme, ale jen se necháme navzájem vypovídat a pak si dále žijeme svým životem o samotě. K pauze mimo zmíněné problémy mohou vést i různé neshody, konflikty a hádky. To všechno přímo navazuje na problémy v komunikaci, tzn. jak již bylo řečeno – nerozumíme si. Bohužel si někdy ani s druhým rozumět nechceme. Nejsme zkrátka povahově kompatibilní. Štve nás, jak se druhý chová, nelíbí se nám, jak řeší problémy, jak mluví, s kým se stýká, co dělá. Zkrátka se nám nelíbí jako celek.
Ptáte se nyní, proč si tedy dáváme pauzu, a proč se rovnou nerozejdeme? Inu, v každém vztahu jsou nějaká období, která mohou vykazovat všechny známky nefunkčního partnerství, a přesto to neznamená, že bychom měli jít ihned od sebe. Někdy nám pomůže čas – promyslíme si, proč jsme vlastně spolu, co máme na tom druhém rádi a zda to převažuje nad vším, co nám na sobě naopak vadí.

Možná bychom po zralé úvaze neměli zatracovat pauzu, zejména v období, kdy prožíváme vztahovou krizi. Ale na druhou stranu – nezní více logicky varianta, že pokud nám to s někým nefunguje a pokud máme problémy, měli bychom je spíše řešit, než od nich utíkat? Neměli bychom se spíše semknout a přijít všemu na kloub, než se opustit a učit se žít jeden bez druhého?